Je mi jasné, že si asi říkáte, co se děje? Září se pomalu chýlí ke konci a Rebarbora se vůbec neozývá?! No, věřte nebo ne, srpen byl událostmi a výlety snad ještě nabitější než červenec (přece jen tam nebylo 14 dnů dovolené v kuse na jednom místě, že :o) a od poslední třetiny měsíce nás dost drtí i v práci (nemluvě o tom, že i září mám solidně nabité a každý víkend někde poletuju), takže prostě zatím nebyl čas, ani energie. A možná jsem si i trochu odvykla, protože mi psaní zatím nijak nechybělo, a i k tomuhle postu jsem se musela malinko dokopávat (dalším nakopávačem byl MoW a naše telefonní hovory, kdy jsme se mimo jiné shodli, že nám píše.cz trochu uvadá, a já se zastyděla a rozhodla se něco vypotit, abych neskončila na nepíše.cz :o)
Ale k věci. Co že se vlastně v mém životě uplynulé dva měsíce dělo? Hned první víkend v srpnu jsem si užila báječnou "rodinnou" dovolenou s Barjohovými, kdy jsme stihli country festival (a já i prohlídku hradu) v Budyni nad Ohří, s holkama jsme si trochu zabloudily v kukuřici (pokud neznáte, tak doporučuju – kukuřičné bludiště je fakt prča, byť nám chvilku trvalo, než jsme přišly na to, jak to vlastně funguje a co máme hledat :o) a pak jsme vyrazili sjíždět Berounku :o). To jsem si mimochodem fakt užila, nemluvě o tom, že jsem to měla zároveň spojené s kurzem ovládání kánoe (juhů!), zkrátka super prodloužený víkend, včetně kempování a táboráku se vším všudy :o)
Další víkend jsme byly s mamkou u babičky, a kromě klasického kolotoče s úklidem a vařením jsme kupodivu stihly i malou návštěvu zámku ve Vranově nad Dyjí, konkrétně jsem si vyšlápla na zdejší gotickou věž, která byla vloni nově otevřená veřejnosti (dočetla jsem se to letos náhodou kdesi na webu a umínila si, že to musím vidět :o), pokochaly jsme se nádvořím a zase frčely zpět, ale i tak to bylo fajn zpestření a jsem ráda, že jsme tam jely. Mimochodem hodně mě při výstupu pobavil jeden pán, který si cestou do schodů tak jako rebelsky mumlal pod vousy, že si stejně myslí, že je to celé fakeové – z věže totiž evidentně nezbývalo víc než obvodové zdi, takže schodiště, výplně oken a další dřevěné konstrukce byly opravdu nově udělané a tím pádem měl svým způsobem pravdu, vtipálek :o)
Nově udělané jsou ve věži nejen schody, ale i dveře a okna
Ze shora byl překrásný výhled do okolí :o)
Třetí víkend byla na programu Tlapky svatba a návštěva severomoravské větvě naší "rodiny" :o). Barjohovi mě cestou vyzvedávali z domu, takže jsem měla maximální pohodlí a nemusela jsem se s bagáží nikam přesouvat. Do cíle jsme sice dorazili se zpožděním, jak už to tak bývá, když jedete po D1, ale o to milejší bylo srdečné přivítání Tlapkových, kteří na nás trpělivě čekali, včetně malé Aťky, u níž jsem si říkala, že už možná bude touhle dobou spát, ale prý se nás nemohla dočkat, a byla opravdu k zulíbání, povídalka jedna roztomilá :o). Tlapky mamka pro nás měla opět nachystaný již tradiční mandlový dort s malinami, lahodící jak oku, tak mlsným jazýčkům, a nechybělo ani "něco malého k zakousnutí", tedy koleno :o). Oni se vůbec Tlapkovic celý víkend snažili snést nám doslova modré z nebe a jednotlivé generace se předháněly v tom, co dobrého by nám tak mohly podstrojit (včetně nejrůznějších bezlepkových speciálů, což bylo tak strašně milé, až mě to skoro dojímalo :o). Kromě svatby samotné jsme se stihli porozhlédnout i po okolí a celkově si užili moc prima chvíle, zkrátka materiál jako vyšitý na samostatný článek, tak snad se mi ho podaří sepsat ještě letos :o)
Poslední srpnový víkend pak byl ve znamení přípravy dortů a pohoštění do práce (celkem jsem pro rodinu, přátele a kolegy dělala čtyři cheesecaky v rozmezí asi týdne), neb jsem měla narozeniny a před naší vševědoucí vedoucí se to nedá ututlat... Tedy ne že bych si v sobotu dopoledne konečně nezalenošila s knihou v posteli :o). No a od té doby je to další horská dráha, kdy už od srpna v práci zvládám nemožné na počkání a zázraky do tří dnů (a občas vážně solidně padám na hubu, protože kromě množství práce nás ještě trápí nejrůznějšími školeními a schůzkami, které bohužel nemají žádný přínosný výstup, ale užírají nám čas potřebný k odvedení oněch hromad úkolů :o(, a k tomu jsem ještě sem tam chodila za kulturou, takže jsem tradičně byla s kamarádkami na akci Město lidem, lidé městu, premiérově jsem se zúčastnila sedánku u venkovního ohniště s kolegy a s mamkou jsem si udělala dámskou víkendovou "dovolenou" v Brně :o).
Ještě v srpnu jsem si stihla poskládat narozeninový dárek :o) A taky jsem dostala nějaké houby - prý jich je letos hodně :o)
S ochlazením (letos jsme skočili z léta rovnou do pokročilého podzimu, a to bohužel už v poslední třetině srpna :o( přišla chuť i na nějakou tu smaženou prasárničku, konkrétně bramboráky :o)
Ale upřímně řečeno jsem se už teď párkrát přistihla, že je toho na mě podle všeho moc a vlastně se mi ani nikam nechce a raději bych zůstala zalezlá doma, že už si to ani neužívám, jen tak nějak automaticky funguju :o(. Jenže co si budeme povídat, letos v létě jsem to asi fakt malinko přepískla a dopadlo to podobně jako moje adventní šílenství, kdy chci taky stihnout úplně všechno, akorát že to trvalo skoro čtyři měsíce, takže není divu, že jsem teď poněkud vyšťavená (byť to byla parádní jízda :o) a evidentně potřebuju zalézt do své introvertní bubliny. Taky proto jsem v září i pár akcí zrušila (například Top Gun 2 v letňáku nebo koncert "staré hudby") a kuju totálně válecí program na říjen, kdy chci kašlat na kulturu a společenské kontakty a raději si budu zalezlá v pelíšku číst nebo koukat na filmy či seriály, zkrátka se chystám celý měsíc odpočívat, nabírat síly a možná se i pomalu ukládat k zimnímu spánku :o)
Tak zatím pic a snad se během své pauzy i trochu rozepíšu, abyste si mohli se mnou zavzpomínat na všechny báječnosti, co jsem si v létě užila :o)